Stál opřený o pádlo a těžce se vydýchával. V tom k němu přiskočil otec, objal ho a dal mu pusu na tvář. Kanoista Martin Fuksa se právě stal na domácím šampionátu v Račicích vicemistrem světa na kilometrové trati, když ve finiši nestačil jen na famózního Němce Sebastiana Brendela. „I tak jsem hrozně šťastnej, je naprosto skvělý, že jsem získal medaili,“ říkal emotivně Fuksa.
Takže ani náznak zklamání, že nevyšlo zlato?
„Zlatá medaile je vždycky nejvíc, ale jakákoliv medaile z mistrovství světa je strašně skvělá. Na olympiádě se mi to moc nepovedlo, bál jsem se toho, jestli jsem pořád ve světové špičce. Dokázal jsem, že ano. Jsem hrozně šťastnej.“
Během závodu jste dlouho vedl, v závěru vás ale Brendel předjel. Co se stalo?
„Brutálně zrychlil. Ani nevím, jestli jsem vedl, jen jsem si pro sebe říkal: Jeď, ty vole, jeď, jeď, jeď a finišuj, co to půjde! Nekoukal jsem kolem sebe, najednou se tam vyřítil Brendel. Věděl jsem, že určitě nemůže, stejně jako já, ale zase měl víc sil. Nedá se nic dělat. I tak je to super.“
Opravdu jste neměl ponětí, jak si během závodu vedete?
„Vůbec. Řekl jsem si, že pojedu na sebe, svůj závod. Když se tam Sebastian objevil, už se s tím moc nedalo dělat. On je hrozná hvězda, já se mu snažím vyrovnat. Někdy se můžete snažit celý život a nejlepšímu se nevyrovnáte. Já se pokusím ho dohánět. Aspoň mám velkou motivaci, pořád budu makat dál. On to taky nemůže vydržet napořád. Já vydržím delší dobu. Ve finiši jsme bojovali, nedal mi úplně kotel, jelo se až do konce. Vůbec jsem nevěděl, jestli třeba nejedu o třetí místo. V cíli jsem zjistil, že jsem druhý, to je paráda.“
Po rozjížďkách jste s úsměvem říkal, že atmosféra v Račicích ještě není podle vašich představ. Jak se vám líbila kulisa finálové jízdy?
„Dneska to bylo suprový! Ve finiši jsem neposlouchal nic jiného, jen ten řev. Říkal jsem si, že tohle všechno směřuje na mě, snažil jsem se hrozně moc dokázat rodině a vůbec všem, že mám na to získat zlatou medaili. A jsme zase u toho: Sebastian byl rychlejší…“
V čem je vlastně jeho síla?
„Je hrozně velký, má dlouhé ruce, udělá méně záběrů, já se v uvozovkách víc nadřu. Když někdo něčeho udělá víc, tak to tak asi je. Má skvělé dispozice, vytrvalost, ale zase nedá pětistovku jako já.“
Už na nedělní finále pětistovky myslíte? Tam budete mezi favority na zlato.
„Teď jsem hlavně hrozně rád, že se mi povedl kilák, to si užiju. Jsem rád, že to mám za sebou, protože kilák je nejhorší. Už jsem asi šedesátmilionkrát říkal, že mě fakt strašně bolí. Teď mě čeká pětistovka, kterou mám najetou. Je to poslední závod sezony, vymačkám ze sebe všechno.“
Foto: Markéta Navrátilová a Pavel Lebeda (sport-pics.cz)